Mají hrátky s DPH smysl? A jaký?

Jaký má smysl neustálá změna sazeb DPH, když nás bota v oblasti DPH tlačí na úplně jiném místě?

Jen pro připomenutí: V roce 2009 prosadil v Bruselu ministr Kalousek nižší sazbu daně z přidané hodnoty pro služby s vysokým podílem lidské práce. Nejen pro kadeřnice a údržbáře, ale i pro restaurační stravování či renovace a opravy bytů. Nutno říci, že „staré členské země“ pro tyto činnosti měly schválenu výjimku.

Prosadil v Bruselu, ale doma nezavedl. Navíc sníženou sazbu daně začal vytrvale zvyšovat. A v roce 2011 přišel s další myšlenkou: Do budoucna má být jen jedna sazba daně. Přes odpor řady poslanců se záměr ujal a jediná sazba daně, která měla spasit státní rozpočet byla s platností od 1.1.2013.

Těžko říci, jak pan ministr uvažuje a počítá. Jisté je, že v roce 2012 začal tvrdit, že jednotná sazba daně státní rozpočet nejen nespasí, ale dokonce zruinuje. A tak si nechal schválit opět dvě sazby daně (ovšem, jak bývá jeho zvykem, jen na omezenou dobu). Pro jistotu však obě ještě o 1% zvedl.

Sazby DPH, které mají (možná) platit od 1.1.2013 ve výši 15% a 21% procent se již liší jen o 6%. Jak si již povšiml Jiří Rusnok, je tento rozdíl malý a nedává příliš smysl. Jisté je, že 15% DPH na služby je příliš a vede jen k tomu, že kdo v obchodě a službách (včetně restaurací) může, ten se registraci jako plátce daně vyhne. Možností je celá řada: Obrat se rozdělí mezi více podnikatelů, část tržeb se nepřizná. Ostatně ve „starých zemích EU“ se snížená sazba pohybuje okolo 7%.

Základním problémem daně z přidané hodnoty ve službách a obchodě je totiž práh povinné registrace (vyjádřený obratem). Ten je dnes 1.000.000,- Kč, od 1.1.2013 pak 750.000,- Kč. Nemylme se - registrace se nezpřísňuje. Nižší práh povinné registrace jen odpovídá zhodnocení české koruny od našeho vstupu do Evropské unie.

Tehdy jsme si totiž vyjednali výjimku, že povinná registrace bude až od obratu 35.000,- Euro ročně. Srovnáme-li povinný práh registrace opět se „starými zeměmi EU“, a nejen s nimi, vidíme, že většinou leží mezi 5.000,- do 10.000,- EUR ročně. To samozřejmě dává smysl: Od daně z přidané hodnoty jsou osvobozeni jen ti, pro které jsou příjmy z podnikání jen příležitostnou či doplňkovou činností.

Vysoký práh povinné registrace v České republice, zakládá významné tržní nerovnosti mezi plátci a neplátci DPH. Malí podnikatelé sice nevykazují vysoké tržby, zato je jich obrovské množství. Přínos jejich povinné registrace by pro stát byl jistě významný. Navíc do doby zpřísnění podmínek pro registraci plátců DPH nemá valný smysl uvažovat o zavedení registračních pokladen. Ty se totiž týkají jen plátců daně.

Je samozřejmě otázkou, jaký vliv by měly zpřísněné podmínky registrace k dani z přidané hodnoty na ceny služeb. V zásadě jsou dvě možnosti: Buď by se ceny zvýšily o daň, nebo by podnikatelé měli nižší zisk. Vzhledem k tomu, že na trhu se i dnes pohybují i plátci daně a jejich ceny jsou srovnatelné s cenami neplátců, je pravděpodobnější druhá varianta.

Sazba daně u služeb by ovšem neměla být 15%, a tím méně 21%, ale měla by se pohybovat v rozmezí okolních zemí, tedy mezi 5% až 10%. Ministerstvo financí by ovšem okamžitě argumentovalo s nižšími příjmy státního rozpočtu. Ovšem jako obvykle bez podložení svých argumentů reálnými daty. Vedlejším, avšak nezanedbatelným produktem, by bylo nastolení skutečného tržního prostředí.

Proč se stát brání smysluplné úpravě daně z přidané hodnoty? Těžko říci. Zdá se však, že jeho cílem je podporovat nelegální či pololegální ekonomiku. Ale možná to za nás vyřeší některá z novel příslušné směrnice Evropské unie.